Josef Mller

Krematorium Motol stojí na Plzeňské ulici (Plzeňská 233/30) na západním okraji Prahy 5, v rozlehlém areálu motolského hřbitova. Je to třetí pražské krematorium – po Olšanech, kde se první zpopelnění konalo v listopadu 1921, a po Strašnicích z roku 1932, jejichž kapacita rychle přestala stačit. Původní projekt na pomezí Košíř a Motola vznikl už v roce 1937, ale přerušila ho okupace; pozemky město získalo až po válce. Stavba podle vítězného návrhu architekta J. K. Říhy začala v roce 1951 a provoz byl zahájen v roce 1954. Areál je od počátku koncipovaný jako lesní hřbitov. Rozkládá se na zhruba dvanácti hektarech, částečně zasahuje do přírodního parku Košíře-Motol a protéká jím Motolský potok s rybníčkem a rozptylovou loučkou. Urnový háj má rozlohu necelých 40 tisíc m², nabízí přes 5 400 urnových míst a 444 kolumbárních schránek; cesty vedou po vrstevnicích ve svahu porostlém smrky a borovicemi. V areálu jsou také sochy Dohasínající krása a Bol. K historii místa patří i temná kapitola. V padesátých letech tu byli zpopelňováni političtí vězni, kteří zemřeli ve věznicích a táborech, a popel popravených skončil v hromadném hrobě – doklad o tom se našel až v roce 1999. Čestné pohřebiště obětí komunismu bylo vysvěceno 20. května 2000. Provozně prošlo krematorium zásadní rekonstrukcí v letech 1994–1995, kdy dostalo moderní pece TABO-CS a záložní zdroje energie; v roce 2012 se opravovala správní budova. Obřadní síň má zhruba 100 m² a dělí ji posuvná prosklená stěna, takže může sloužit komornímu rozloučení i velkému obřadu – provozovatel uvádí kapacitu až 200 smutečních hostů. Síň i čekárna jsou bezbariérové a k budově je možné po domluvě zajet autem.